ŽÁDNÝ DRASLÍK – TRESTNÝ ČIN V RUMBURSKÉ NEMOCNICI SE NESTAL

Od loňského podzimu jsem se více věnoval kauze rumburské nemocnice a údajných "vražd draslíkem". Na případu bylo mnoho podezřelých okolností.

S malým odstupem se vracím k mediálně velmi sledovanému soudu v Ústí nad Labem 21. ledna 2016 ve věci podezření spáchání trestného činu v rumburské nemocnici. Bylo to zajímavé, poučné a také šokující. Jak málo stačí a rozjede se nezastavitelná mašinerie! Jak často se tak stává? A s jakou odpovědností těch, kteří to rozjedou?!

Ve stručnosti: První posudek MUDr. Matlacha byl podkladem pro obžalobu. Obhajoba si následně objednala posudek od uznávaného odborníka MUDr. Šňupárka z Ústřední vojenské nemocnice. Ten dospěl k zásadně jiným závěrům, než znalec žaloby. Proto si soud objednal třetí - revizní posudek od komise specialistů z Fakultní nemocnice Olomouc, kteří přijeli svůj posudek k soudu představit, obhájit a odpovědět na dotazy.

Paní Věra Marešová byla nakonec osvobozena. Soud konstatoval, že neexistuje jediný důkaz proti ní, že pacienti dokonce nezemřeli cizím zaviněním a že trestné činy se podle něj vůbec nestaly.

Tomu předcházelo 6,5 hodin závěrečného projednávání. Hned v úvodu jednotliví členové odborné komise, která zpracovávala revizní (třetí) posudek rozcupovali první posudek pana Matlacha (obžaloby). Názorně a popisně vysvětlovali mnohé souvislosti. Vyvrátili i základní hypotézu o úmrtí následkem podáním draslíku. Rozebírali podrobně nejen okolnosti nemoci a průběhu léčby posledního pacienta, ale i dalších pacientů s "podezřelým" úmrtím s tím, že umírali přirozenou smrtí kvůli svému kritickému stavu. Připomněl bych tedy alespoň ve velké stručnosti několik skutečností, které u soudu v tomto posledním dnu zazněly.

1. Odběr vzorku krve posledního pacienta, který byl výchozím spouštěcím impulsem pro další jednání a obžalobu, byl proveden v rozporu se zákonem! (výchozí "důkaz", který měl něco ukázat, vlastně není!) Lékařem rumburské nemocnice byla odebrána krev po smrti a po několika hodinách proveden rozbor v laboratoři. To je jednak nezákonné a jednak to o ničem nemůže vypovědět. Obzvláště pokud jde o koncentraci draslíku v krvi! (některé výsledky rozboru byly uvedeny pod čarou - velká chybovost, mimo interval měření atp.!)

2. Prý i medik by měl vědět, že koncentrace draslíku v krvi v procesu umírání a zvláště pak po úmrtí přirozeně stoupá (je to přírodní látka v těle...) a naměřená zvýšená hodnota 10,5 milimolu na litr není z tohoto pohledu nijak vysoké číslo. Avšak to stačilo jako "argument"...! A už to jelo. Další byly podpůrné "argumenty", výpovědi a úsudky. Vyšetřování, obvinění, vazba. 429 dní!

3. Další "podezřelá" úmrtí pacientů byla prošetřována zpětně na základě pitevních zpráv a chorobopisů. Pitvy těchto pacientů i zprávy z nich byly ale provedeny dle členů komise velmi lajdácky a nedostatečně, s chybějícími a rozporuplnými údaji. Hrubé porušení základních pravidel pitvy a rozporů v zápisech pak znemožnily pozdější vyvozování závěrů a použitelnost. Paradoxní je, že tyto pitvy prováděl v minulosti právě pan Matlach. A sám v nich konstatoval přirozenou smrt, o draslíku nic!

4. Na základě rozboru zdravotnické dokumentace jednotlivých pacientů znalci vysvětlovali v jakém zdravotním stavu byli a že jejich smrt byla očekávaná a přirozená. Pravděpodobnost příčin úmrtí bylo mnoho jiných, neukazuje nic na draslík. Pacienti byli v zásadě v těžkých stavech (např. akutní selhání ledvin, jaterní testy dávno před nástupem do rumburské nemocnice vykazovaly hodnoty téměř neslučitelné se životem, atp.).

5. Členové komise opakovaně uvedli, že tvrzení pana Matlacha jsou v hlubokém rozporu se znalostmi lékařské praxe. Vysvětlovali pečlivě jeho nesprávná a zavádějící tvrzení a pochybné interpretace např. vyvozování z EKG křivek.

6. Vysvětlovali zásadní rozdíly v přístupu použití draslíku při chtěném - plánovaném zastavení srdce při provádění operací a mnoho dalších odborných souvisejících věcí. Opakovaně mluvili o diletantství, neodborném postupu, nesprávné interpretaci...

Státní zástupce neměl žádné důkazy a velmi zvláštně se domáhal obžalované a členů komise, aby prokázali, že smrt nenastala vnějším podáním draslíku. Hodně zvláštní! Myslím, že jinak všem v místnosti bylo zřejmé, že je to opačně. Nutnost dokazování je na straně obžaloby.

Znalec MUDr. Matlach, který vypracoval první posudek a který tak jasně a názorně rozebrala komise zpracovávající revizní posudek, měl ale zásadní pochybení již dříve v jiných případech. Například v nedávné kauze "Kramný", kde zpracoval posudek na objednávku obhajoby - tedy Kramného - soudkyně jeho práci zhodnotila slovy "nesprávný, účelový a zavádějící". Žalobce v tomto případě chce nechat Matlachovu práci prověřit a uvedl: "Ať už špatný a nepravdivý posudek podali úmyslně, nebo v důsledku slabé odbornosti, tak se to neslučuje s tím, aby nadále vykonával znaleckou činnost". František Vorel, primář oddělení soudního lékařství v budějovické nemocnici a předseda společnosti soudního lékařství uvedl k posudku pana Matlacha: "V kauze Kramný jsou dvě možnosti - buď byli znalci nedostatečně erudovaní, nebo to udělali úmyslně".

Matláků je všude hodně, ale kdo měl zájem? A proč se chatrná konstrukce tak tlačí? A kolik je takovýchto případů? A proč to v Rumburku nabralo nejen v této kauze takové obrátky?

Případ nám byl prezentován již předloni na konci léta jako jasná věc. Mediální odsouzení bylo na základě "odborného" posudku a dalších vyjádření a obvinění vykonáno. Pozor, často může být vše jinak...!

Je tak jednoduché se nechat zlákat k rychlým odsudkům na základě "obecného", spíše mediálně lákavého obrazu. Využít kulisy zanedbaných budov nemocnice, zarámovat strašákem jaksi problémového ředitele, najít strašidelnou sestru a vyrobit veskrze kladnou postavu lokálně uznávaného lékaře. Vše je přeci tak jasné.

Ano, často máme pochybnosti o úrovni a způsobu rozhodování soudů v České republice. Ale i právě proběhlý soud ukazuje, jak je jejich nezávislost důležitá a veřejný dohled potřebný.