Jakou prioritu si v novém geopolitickém prostředí a rizicích má stanovit EU?

Když jsem v říjnu 2021 zpracovával Zpravodajskou zprávu k tzv. "Sociálnímu fondu pro klimatická opatření" v rámci balíčku "Fit for 55", tedy ještě před ruskou plnou invazí na Ukrajinu a dávno před Trumpem 2.0, netušil jsem, že rizika, před kterými jsem v ní varoval, se zhmotní až tak brzy, a že stále pojedeme po slepé cestě, když zeď nárazu vidí už každý, kdo má oči k vidění.

Všichni známe Maslowovu pyramidu potřeb (mimochodem, Maslow byl synem ukrajinských emigrantů). Základem pyramidy jsou fyziologické potřeby nutné k přežití – jídlo, voda, spánek, dýchání, teplota, reprodukce. Na druhé úrovni se nachází potřeba bezpečí, která zahrnuje fyzickou i finanční stabilitu, bydlení, zdraví a celkovou stabilitu. Jakmile jsou úrovně přežití pokryty, snažíme se dosáhnout třetí úrovně – potřeby lásky a sounáležitosti, tedy uspokojení psychologických a sociálních potřeb. Čtvrtou úrovní je pocit naplnění a uznání, které vychází z našich úspěchů a respektu druhých. Nejvyšší, pátou úroveň, představuje seberealizace – dosažení vlastního plného potenciálu a harmonie.

Chováme se i jako EU a Česko také tak, abychom si nejprve vytvořily podmínky pro dlouhodobé a zdárné přežití?

1. Úroveň - fyziologické potřeby (základní přežití EU jako celku)

Některé země EU stále dováží ropu a plyn z Ruska, mezi nimi bohužel i my. Jen za plyn jsme Rusku zaplatili násobně více, než činila veškerá naše pomoc Ukrajině. Dál pomáháme brousit sekeru katovi. Přitom Česko už na dovozu plynu z Ruska není závislé. Import ruského zemního plynu je dobrovolnou volbou! Slyšeli jsme ale vládní představitele, že obchodníci si mohou vybrat, jaký plyn pro Česko nakoupí, a je prý zcela logické, že si vybírají ruský plyn, když je levnější… Je opravdu tak nejasné, že Rusko svou válečnou mašinérii financuje především rozprodejem svých fosilních zdrojů? A plyn prý odebíráme také proto, že jím musíme nahradit "vlastní" uhlí, které úprkem opouštíme, než budeme schopni svítit a topit větrem a sluncem. Ani z jednoho pohledu to nedává smysl, viz dále. Hlavně to ale podkopává naši základní bezpečnost. Ve výše zmíněné zpravodajské zprávě jsem k tomu tehdy uváděl:

"Evropa nemá nedostatek levné elektřiny, protože se v posledních letech zbavovala jak jaderných, tak uhelných zdrojů, ale nemá je adekvátně nahrazené obnovitelnými. Tím logicky stoupl význam plynových zdrojů. Trend závislosti a trend spotřeby plynu (nahrazování uhelných tepláren a elektráren plynovými) bude dále růst a tím i cena plynu a tím i cena elektřiny. Nemluvě o energetické závislosti na zemích jako je Rusko. A především o emisích, které se spalováním (ale jistě také těžbou a přepravou!!!) plynu vypouští - těžko se dá v souvislosti s přechodem od uhlí k plynu hovořit o zelené energetice, je to pořád fosilní palivo".

2. Úroveň - potřeba bezpečí (stabilita a ochrana EU jako celku)

EU nemá vlastní armádu. Jedinou evropskou zemí, která je schopna se reálně bránit Rusku, bude Polsko – a i to pouze po omezenou dobu. Nicméně do tří let plánuje Polsko vybudovat odpovídající vojenské kapacity. Oproti tomu EU jako celek zůstává vojensky slabá a závislá na USA. Spojené státy však hrozí nejen vystoupením z NATO, ale i rozpoutáním obchodní války s Evropou, nemluvě o anexi Grónska. Na článek 5 NATO už nelze spoléhat. Pokud by např. USA zabraly Grónsko a aktivoval se článek 5, půjdeme po boku Dánů bojovat proti Američanům? Nebo dokonce naopak? A pokud ano, s čím?

Evropa nedělá dost pro zajištění základních potřeb nutných k přežití

Evropa se dosud chovala, jakoby čtvrtým rokem žádná válka nebyla. Slov bylo mnoho, to ano, ale odpovídajících skutků málo. A dokud se to zásadně nezmění, uspokojování vyšších potřeb s ignorováním těch nižších je cestou k vlastnímu sebezničení. EU se zaměřila na masivní dekarbonizaci v iluzi, že tím zachrání svět a uvnitř EU to povede k ekonomické prosperitě. Nastavila tak priority pro čerpání strukturálních a dalších fondů. Pak přišla pandemie covidu a EU se v reakci zadlužila částkou ve výši 750 miliard eur s cílem ještě víc posílit směr dekarbonizace. A tzv. digitalizaci. Následně vypukla válka na Ukrajině a s ní i přímá bezpečnostní hrozba ze strany Ruska. EU přislíbila Ukrajině pomoci, ale své sliby či závazky není schopna plnit, protože je pro ni stále hlavní cíl dekarbonizace. Evropské banky tak odmítají poskytovat úvěry zbrojovkám, environmentální regulace brání výstavbě kdečeho, včetně nových průmyslových závodů, a evropské podniky ztrácejí konkurenceschopnost kvůli násobně vyšším cenám energií oproti USA či Číně.

Hrozby z USA

Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu situaci dále komplikuje. Pozastavování americké pomoci Ukrajině, vyhrožování vystoupením z NATO, plány na anexi Grónska a obchodní válka nejen s Evropou – to vše zvyšuje geopolitickou nejistotu a ohrožuje Evropu. Každá důležitá země na světě dnes horečně zbrojí, aby odradila potenciální agresory, zajištuje si pro to dostatečné a diverzifikované zdroje energií a omezuje své závislosti, jak jen může. Mezinárodní právo slábne a síla se opět stává hlavním arbitrem světového dění.

Potřeba zbrojit a energie

Evropa si sice pozdě, ale přece jen uvědomila, že se musí také vyzbrojit. Ale jak to chce udělat bez konkurenceschopné energie? Přežijí jen ti, kdo si ji zajistí dostatek – jakékoli. USA, Čína, Indie, Argentina, Brazílie, Turecko, Rusko – všichni si uvědomují, že už se nehraje jen o zelenou energii, ale o dostatek energie jako takové. Jakékoli. A také o její cenu, která ovlivňuje všechna průmyslová odvětví, která jsou zásadní pro přežití a obranu a zachování konkurenceschopnosti - výroba oceli, zbrojní průmysl, chemický průmysl, keramický průmysl, vývoj umělé inteligence, další nové technologie a inovace, vše stojí a padá s dostupnou a konkurenceschopnou energií.

Rozpor mezi evropskými cíli

Evropská strategie s primárním cílem dekarbonizovat za každou cenu a cestou ohromného přerozdělování je v zásadním rozporu s aktuální potřebou cílů na zajištění vlastní obrany a zachování konkurenceschopnosti. Nelze mít všechno – často jeden cíl popírá druhý.

Boj a energie

Evropská a česká energetická "dekarbonizační politika" nás přivedla k nejvyšším cenám energií na světě. Svět nezachráníme tím, že se budeme snažit snížit svůj zanedbatelný podíl na globálních emisích za cenu zničení vlastního průmyslu, když všichni ostatní to pomíjejí, aby v nově se rodící geopolitické situaci dokázali přežít. Tímto přístupem nebudeme nejen konkurenceschopní, ale ani obranyschopní. Nestačíme USA, nestačíme Číně, která vedle instalace obnovitelných zdrojů bude stavět další desítky nových jaderných reaktorů a pokračuje v masivní výstavbě uhelných i vodních elektráren, nestačíme Indii, která vedle výstavby nových reaktorů navyšuje těžbu uhlí, aby uspokojila rostoucí poptávku po elektřině, zničí nás Rusko, které disponuje rozsáhlými zásobami všeho, co je potřeba k výrobě dostatku energie, může nás vydírat USA, které budou těžit a vyrábět energii ze všeho, z čeho vyrábět lze, a tak lze pokračovat s každou neevropskou zemí.

Evropa nastupující období přežije jen s dostatkem konkurenceschopné energie

Evropská komise a její aparát desítek tisíc úředníků jako by si tuto realitu nepřipouštěly. Jako by se styděly, že se mýlily a nechtějí to ani pod tlakem přiznat. Používají proto stále stejné přístupy a deklarace! Jejich poslední výkřik v podobě Dohody o čistém průmyslu pro konkurenceschopnost, která má urychlit dekarbonizaci, dokládá, jak v Komisi stále nechtějí připustit, že dopad jejich práce má pravý opak, než deklarují, že jen pokračují v podkopávání evropské konkurenceschopnosti a zvyšují dramatický nárůst dovozů a tím i evropské závislosti na ne zrovna Evropě přátelských zemích, ne-li vysloveně nepřátelských.

Kompas konkurenceschopnosti? Na bludišti selhává…

Jak jsme se na té cestě ke konkurenceschopnosti ztratili, dokládá další nový dokument Evropské komise, jímž je "Kompas konkurenceschopnosti pro EU". Už jsme tak dezorientovaní v bludišti regulací, dotací a emisních povolenek, že potřebujeme kompas, abychom se z toho bludiště vymotali. Ale fungovat to nebude, protože dotační ekonomika, jak ji EU a členské státy provozují, nikdy nefungovala a fungovat nebude. Je to jako vytahovat se za vlasy z bažiny. Možná by to šlo, kdyby někdo razantně řekl, že teď to musíme udělat jinak, že budeme mít jen jeden fond a jen jeden program, zaměřený na společnou evropskou bezpečnost, že to bude ten náš kompas. Ale to se nestane, protože k opravdovému resetu myšlení stále nedošlo. A tak místo skutečného kompasu jen rozšíříme naše bludiště o další opakující se fráze, deklarace, předstírání a pokrytectví.

Doba si žádá, že energie potřebujeme úplně ze všeho

Místo zavádějících "kompasů" se musíme rychle vrátit k výrobě energie ze všeho, co je jen možné, co je místně dostupné, co je levné a vytvořit pro to podmínky. Bez ohledu na to, jestli to je zatím pořád z fosilních paliv nebo už z obnovitelných zdrojů. Potřebujeme energie ze všeho, klidně i přechodně používat dál uhlí. Mimochodem nahrazovat fosilní uhlí fosilním plynem s takovými emisemi metanu, že v součtu těžby, skladování, zkapalňování, distribuce, regasifikace a spalování plynu jsou mnohem škodlivější pro klimatické změny, než by bylo bývalo spalování uhlí, považuji za jedno z největších evropských pokrytectví. Když už musíme přechodně spalovat něco fosilního, nedává žádný ekologicky smysl nahrazovat uhlí plynem do doby, než budeme schopni vyrábět bezemisní nefosilní energie. Plyn je jen o kšeftech, rozhodně není o nějakém boji proti klimatickým změnám, a už vůbec není o bezpečnosti Česka a Evropy, naopak. Emisní povolenky, to už jsem psal taky před lety, i ve zmiňované zprávě, svůj cíl v této podobě neplní, ke snižování emisí nemotivují. Povolenky se staly také jen nástrojem v rukou spekulantů, uměle prodražují ceny energií a činí Evropu nekonkurenceschopnou a neobranyschopnou.

Potřebujeme hledat nové alternativní zdroje

Mnohem více úsilí a peněz musíme věnovat výzkumu dalších alternativních zdrojů energií a jejího ukládání. Voda, vítr a slunce - to nebude stačit, to víme už dlouho. A jadernou elektrárnu nepostavíme dříve, než za 15 či kolik let. Již brzy se staneme čistým dovozcem energií, budeme víc spotřebovávat, než jsme schopni vyrobit. Nejenom, že musíme budovat náročnou energetickou infrastrukturu, ale musíme také vyvíjet, zkoumat, testovat, inovovat. Bez konkurenceschopné a dostupné energie, která nemá původ v zemích s imperiální mafiánskou agresivní politikou, se nevymaníme ze závislosti na Rusku nebo USA, neubráníme se útočníkům, nebudeme mít autonomní zahraniční politiku, nebudeme respektovaní, nebudeme silní v inovacích ani technologiích, nebudeme konkurenceschopní.… Budeme stále rychleji upadat, dokud si nás někdo s adekvátní bezpečností a energetickou politikou dá jako zákusek. Nebo z nás udělá skanzen, v lepším případě.

Energie z evropského území je priorita č. 1.

Bezpečná, konkurenceschopná a dostupná energie, která pochází z evropského území, nejlépe z Česka, kterou si umíme sami vyrobit a sami ukládat, nejlépe z vlastních zdrojů a pomocí vlastních technologií, je tou prioritou číslo jedna, jíž musí EU i Česká republika podřídit veškeré cíle ostatní. Jen tak se dožijeme v Maslowově pyramidě úrovně seberealizace a nakonec i bezemisní budoucnosti.

Zbyněk Linhart, dne 4. 4. 2025