Více optimismu

Byl jsem u jednoho známého, co dělá vedoucího na státním úřadě. Trochu jsme si povídali. A pak mi řekl, že když čte mé texty, že nejsou příliš optimistické. Ano, to přiznávám.

Ale opravdu se mi zdá, že až příliš veřejných věcí, na které platíme z našich daní, na které máme hromady nejrůznějších úřadů, moc nefungují.

A teď to vidím ještě zblízka a navíc vidím tu bezmoc s tím cokoliv zásadnějšího udělat. Všude je hrozně moc lidí, co řeší všechno možné, vyrábí nepřehledná pravidla atp., naproti tomu odpovědnost žádná.

Po chvíli začal vyprávět o jeho práci a úřadu, co vede. Další nový software má velké problémy. Nejdou přetáhnout data a tak se musí vše opět zadávat ručně. Systém zlobí.

Pravidla a předpisy a jejich výklady se stále mění. Jednu z agend, co léta vykonával, se snažil nedávno pochopit, ale už se v tom sám nevyznal a museli mu vše složitě vysvětlit spolupracovníci. Přitom ještě před pár lety to bylo relativně jednoduché a srozumitelné.

V nadřízených úřadech se dělají „škatulata“ s lidmi kvůli kariéristům a služebnímu zákonu…

Pak mi řekl ještě pár aktualit. Taky výživné. Připravují se další změny v systému a další reorganizace. Stále dokola. Když jsem se ho ptal, proč v některých konkrétních případech vydávají absurdní rozhodnutí, řekl, že když se dotyčný odvolá a přijde kontrola z ministerstva, zruší jim rozhodnutí, protože jsou přísní či s odvoláním na nedostatky ve formalitách a výkladech.

A tak jsem mu řekl: „Nemohl bys mi říci něco pozitivního?“ On na to: „Přidali nám lidi a peníze“. No, státní úřad.