Subsidiarita, jeden z hlavních principů EU

Sedím na plénu Senátu. Zavítal mezi nás po dlouhé době předseda Vlády B. Sobotka. Mj. nám přišel povyprávět o Zprávě o vztazích Evropské komise – o subsidiaritě a proporcionalitě, tedy o zhodnocení uplatňování těchto hlavních pilířů Evropské unie . To první řídící schůze pan Škromach neuměl ani vyslovit a pochybuji, že kromě obecné deklarace ví, o co původně asi šlo. A projev pana předsedy to ukázal také, dlouhé povídaní a řetězec frází o ničem, k podstatě se vůbec nedostal. Vše je v pořádku, Vláda, evropská komise, všichni makají, vše je OK, a vylepší to … prý.

Když tohoto slova před deseti lety měli politici v Praze opravdu plnou pusu, kouknul jsem do slovníku cizích slov. Nabízím pro tentokrát citaci z wikipedie: „Subsidiarita dnes obvykle znamená princip subsidiarity, politickou zásadu, podle níž se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům. Vyšší úrovně správy mají rozhodovat jen tam, kde si to povaha věci vyžaduje. Například rozhodování o dětských jeslích nebo parku má patřit do kompetence obce, kdežto univerzita nebo dálnice má být v kompetenci kraje nebo státu. Princip subsidiarity je tak prohloubením myšlenky demokracie, je opakem centralismu a zdůrazňuje decentralizaci a úlohu samospráv“.

Dávno to však není pravda.

Už patnáct let o tom mluví a chvástají se, jak se tento princip musí uplatňovat. Vlády zleva či zprava … Výsledek? Minimálně deset let, až na výjimky, uplatňují pravý opak. Veřejná správa se vzdaluje občanům. Mnohé úřední úkony odcházejí z radnic na nejnižší úrovni výš,nejdříve na pověřené obce, pak na obce s rozšířenou působností. A pak na specializovaný státní úřad daleko od lidí. Anebo na Kraj…Mj. prý proto, že samospráva nemá dostatečnou kompetenci a specializaci a také, že by mohla někomu nadržovat a podléhat korupci, atp. Podobná viditelná změna nastala za úřadování pana Drábka na ministerstvu sociálních věcí a další převod sociální agendy na státní úřady práce. Myslím, že si všichni všimli výsledku. Vedle toho je ale celá řada méně viditelných věcí. Všechno podle „jasně“ daného předpisu, přesně, nezávisle, úřednicky … Složité a zdlouhavé Správní řízení jen plné formalismů. Z jednoduché věci složitost, která neumí vyřešit rychle, jednoduše a efektivně ani elementární případy. To by totiž znamenalo, že by někdo musel a předavším mohl používat hlavu a mohl o něčem rozhodnout. Nikdo nemá odpovědnost. Na vše prý musí být přesný předpis!

Abych uvedl výjimku, kdy se povedlo přiblížit reálně principu subsidiarity? To když se po dlouhé době podařilo prosadit nové rozpočtové určení daní a posílil se příjem velké části měst a obcí, se kterým si zatím mohou do jisté míry nakládat. Zatím.

Dospěli jsme od osobní odpovědnosti ke kolektivní neodpovědnosti.

O principu proporcionality se ve slovníku cizích slov, na wikipedii a textech evropské unie dozvíte také leccos, ale nebudu je tady rozepisovat. Protože pro pány v Praze a bohužel často už i v Bruselu jsou to jen slova, slova, slova

Ale umí o tom kecat desítky minut …