Státní služba – nový systém pro staré zvyky

V novinách uvedli, že „Senát schválil novelu služebního zákona“. Několik lidí mi potom napsalo něco v duchu „to jste tomu zase dali“… Především v narážce na zrušení limitního věku 70 let, mj. pro L. Klausovou.

Ve středu 6. 1. 2016 jsme v Senátu opravdu projednávali novelu zákona o státní službě. Ovšem neschválili, protože většina (nikoliv všichni, ani já ne) schválila to, že se zákonem nebudeme zabývat, což znamená, že zákon postupuje k podpisu prezidentovi v podobě, jak jej přijala Poslanecká sněmovna.

Bohužel, nebylo tak ani možné předložit, natož schválit, pozměňovací návrhy. I v tomto případě kolegové vyhověli stranickému ministrovi zahraničí Zaorálkovi, aby novela mohla rychle platit. Stále častěji nás tak stranicky přehlasovává vládní většina.

Česká republika odkládala reálné přijetí slibovaného zákona o státní službě od svého přistoupení do EU, tedy 10 let. Teprve předloni, kdy ČR zůstávala poslední členskou zemí, která tuto normu stále neměla zavedenou, nás až další ultimátum Bruselu, že jinak zastaví dotace, donutil tuto normu přijmout.

Na úrovni EU se původní idea služebního zákona opírala o profesionalizaci úředníků, zvýšení jejich autonomie a zodpovědnosti, odpolitizování státní správy, atp. No, asi… V Čechách ale jako bychom novým zákonem chtěli naopak staré pořádky zabetonovat. A vyztužit železem.

Je známo, že zvyšováním počtu úředníků se zvyšuje množství byrokracie a toto zvyšování byrokracie vyvolává potřebu dalších úředníků, kteří produkují ještě více byrokracie atd. Náklady státu se zvyšují, efektivita snižuje. Každá vláda slibovala, že sníží počty úředníků a každá vláda dělala pravý opak. Pokud si někdo sliboval alespoň od služebního zákona zavedení mechanismů na snižování státní správy, bylo to zase naivní.

Nejprve se před účinností důležitých opatření před 1.7. 2015 ve velkém nabírali na ministerstvech úředníci k zabetonování pozic. Jen Ministerstvo zahraničí nabralo stovku nových lidí, samozřejmě s tou správnou stranickou knížkou. Přece se to musí odpolitizovat! A i po účinnosti normy jsme svědky pokračujícího zdůvodňování potřebnosti nových úředníků a neustálého zvětšování jejich počtu. „Výběrová řízení“ na nejvyšší funkce jsou pro uzavřenou skupinu.

Ale k poslední zmíněné novele. Protože Senát nechal projednání této novely až po Novém roce, nastala k 31. 12. 2015 podle původního znění zákona skutečnost, že dvě velvyslankyně ze zákona skončily. Konec, basta.

To bychom ale nebyli v Čechách, aby se to nějak nedalo obejít. Dokonce dopředu oznámí, že bez ohledu na to, co a kdy si zákonodárci schválí, najdou aplikátoři zákona „jiné řešení“. Řešení v čím zájmu? No, určitě ne veřejném.

A tak máme velvyslankyně dál i po sedmdesátce, jen jsou v jiném pracovním poměru, na které se služební zákon nevztahuje. Proč tedy děláme složité zákony a předpisy, když ti samí, kdo je prosazují, je obratem porušují a mění? Má nám vládnout quazikultura a pahodnoty, nebo zákonné normy? Pokud do toho prezident navíc dopředu řekne, že velvyslankyně stejně neodvolá, pak je snad lepší nedělat zákony žádné.

Podobně trapné je to s tzv. bezpečnostními prověrkami a Národním bezpečnostním úřadem. Jeden z nejvyšších státních úředníků – kancléř prezidenta republiky – ani po téměř třech letech ve funkci nemá bezpečnostní prověrku (stejně jako i jiní! na Hradě)!

A co se děje? Nic. Místo odchodu ze své funkce se snaží zpochybnit činnost Národního bezpečnostního úřadu. K čemu potom máme složitý právní systém a úřady, když ti, kdo mají jít příkladem, vše ignorují?

Jak se říká: Ryba smrdí od hlavy. Do doby, dokud se nebudou do vysokých míst ve státní správě dostávat lidi s alespoň bazální kulturou, respektem k pravidlům a nějakou osobní ctí, bude stále obtížnější chtít od běžných lidí, aby zákony dodržovali, když ti nejvyšší, dokonce i v očividných případech, flagrantně porušují nejen zákony, ale i základní pravidla slušnosti.