Kůrovec bez hranic

Píše se, že kůrovcová kalamita je největší v české historii. Největší kalamita od dob Marie Terezie, říká jeden. Největší od Krista, přebíjí druhý.

Co se bude psát rok příští? A co v letech dalších? Protože co teď vidíme v lesích a slýcháme o kůrovci, není nic proti tomu, co nastane obzvláště v situaci, bude-li zima mírná a příští léto suché. Pak budeme svědky opravdu totální kalamity. Smrkové lesy, jak je dosud známe, na mnoha místech v zásadě zmizí!

Soukromí vlastníci lesů přitom kvůli kalamitnímu výskytu kůrovce žádali vládu o pomoc už loni v létě. A následně znovu po říjnové vichřici Herwart. Požadovali pružné zareagování vlády na mimořádnou situaci. A reakce? Překvapivě žádná, kromě mediálních prohlášení. Tak jako v předcházejících letech. (A jiných problémech; tedy nemyslím tím zdaleka jen tuto vládu, ale obecnou nefunkčnost toho ohromného státního aparátu!!!). A tak se spolu se suchem kalamita postupně rozšířila na mnohých částech republiky.

V Praze se probudili na jaře. Ministr zemědělství kvůli kůrovci odvolal generálního ředitele Lesů ČR, který ale v předchozích letech v rámci možností konal. Význam to má asi takový, jako odvolat ředitele podniků „Povodí“ za to, že v řekách není voda. Nebo ředitele Českého hydrometeorologického ústavu za to, že neprší…

Resorty zemědělství a životního prostředí se už přetahují, kdo za co může… MŽP prohlašovalo, že na území národních parků je situace vyřešená. Že se kůrovec šíří z národních parků? Třeba z ohromných bezzásahových zón NP Saské Švýcarsko, kde jsou desetitisíce kubíků kůrovcového dřeva a z toho podstatná část zůstává bez asanace? Má vůbec smysl, aby se návštěvníci Národního parku České Švýcarsko setkávali s těžkou technikou a náklaďáky odvážejících smrky napadených lýkožroutem v zásahových zónách, když další desetitisíce m3 postiženého dřeva je v zónách bezzásahových? A v první zóně v Českém Švýcarsku se už druhým rokem kalamita rozjíždí.

Když se odpovědných zeptáte, co se to děje, dostanete dlouhé školení o broukovi. A obecnostech. Jak brouci pojídají stromy, co jim vyhovuje, kolikrát se za rok rozmnoží, a tak. Ale co to znamená a bude znamenat v našich podmínkách, jaký bude vývoj, co se bude či cíleně nebude dělat? K tomu musíte vyzvat. A odpověď dostanete spíše od té části ochránců, kteří nejsou fundamentalisti a mají snahu komunikovat.

Vrací nás to také mj. k samotné ideji národních parků v evropském prostoru. Když už se nemá zasahovat v místech, kde byl les stovky let uměle přetvářen, když se má nechat obnovit přirozeně, když na těch ohromných místech vzklíčí semena vlastně těch nepůvodních dřevin a opět vznikne ne úplně „původní“ les – ovšem, co je původní – co z toho bude? A jak „obnova“ vůbec proběhne, v našem případě často na pískovcovém podloží, když mezitím proběhne velká půdní eroze? Ale to je na jiné pojednání. A především, když už se les má ponechat samovolnému vývoji, tak se to má umět objasnit – široké veřejnosti a lidem spoluzodpovědným za území v širším kontextu.

Neboť jiným problémem je, a vlastně daleko podstatnějším a větším, že kůrovec nalítává i do okolních hospodářských lesů dalších vlastníků. Tito vlastníci o své lesy a dřevo přijdou. A o výnosy z něj. Ale ze zákona budou nuceni zničený les obnovit (byť tržbu z něj měli minimální).

K tomu všemu nejsou stále lidi a další kapacity na potlačení té kalamity.

Na kůrovce je třeba reagovat okamžitě. Soukromý vlastník vidí napadený strom a okamžitě jedná. Státní organizace vidí napadený strom a začínají se odpočítávat týdny či měsíce, než bude moci začít konat. A brouk se tam mezitím vylíhne třikrát. A je po lese. Ale nejen státním, ale i po tom soukromém či obecním, co stojí vedle.

Ostatní vlastníci vč. obcí zase už s ohledem na enormní rozsah kalamity nedokáží kůrovce porazit a ufinancovat ze svých rozpočtů. Šíření kůrovce se tedy nedá už zastavit ani v těch dalších lesích.

Navíc se zhroutil trh se dřevem. Výkupní ceny dřeva padají. A bude hůř, protože jen Vysočina bude mít 5 milionů kubíků kůrovcového dřeva. Kolik kubíků to bude v našem regionu?

A to dřevo se musí někam z lesa vyvozit. Že je teď tady spousta zničených cest a popraskaných silnic? Že už teď jsou zničené mosty? Tak teď si představte ty tisíce kamionů naložených dřevem, co tady začnou jezdit…

Ale zpracovatelské závody a pily jsou za hranou kapacit. Už teď další dřevo nezvládají technicky ani personálně zpracovávat.

Situace došla tak daleko, že dobré řešení už to nemá!

Tedy z hodně dlouhodobého hlediska příroda si nakonec, pro ni v krátkém čase poradí, to bych se nebál, ale třeba MY už tady nebudeme.

Váš senátor

Zbyněk Linhart

P.S. Trochu osobní poznámka: Někteří upozorňují na to, že je to také v chráněných územích špatným zákonem o ochraně přírody a krajiny. Aniž bych to hodnotil, musím upozornit, že Senát navrhoval v poslední novele onoho zákona řadu úprav a hlavně opravy jasných chyb a důležitých věcí. Mnozí tzv. ochránci přírody ale halasně křičeli, že v případě neschválení zákona v poslanecké podobě nastane katastrofa!!! Tak byl nakonec opět Poslaneckou sněmovnou Senát přehlasován, a stejně tak bylo u toho zákona přehlasováno veto prezidenta. No, tak katastrofu tady máme…

Chápu, že u někoho je to přesvědčení, že i jinak původně hospodářský les se má nechat v NP přirozenému vývoji. Sám jsem viděl na mnoha místech světa výsledky, že to funguje (v ohromném území – přirozeném – v Americe). Jen si nejsem jist, jestli ve středoevropském prostoru a kulturní krajině je řešením nechat to hned svévolnému vývoji. Jestli tomu alespoň ze začátku třeba trochu nepomoct.