Inkluzivní vzdělávání, ale jak?

Město Krásná Lípa je snad více než 30 let městem, kde se nacházejí tzv. vyloučené lokality, jak se dnes moderně říká …

Bohužel dlouholetou rádoby „sociální“ politikou státu se problém spíše prohlubuje, než že by se řešil, jak předstírají nejrůznější státní instituce, komise, ministerstva atp. a utrácejí za to v celé republice ohromné peníze.

Prvním úkolem musí být zajistit lidem práci. Cesty mohou být různé. Město Krásná Lípa se o to snaží již od roku 1991. V té době jsem začínal pracovat u města jako parťák prvních pracovníků zaměstnaných přes Úřad práce v rámci veřejně prospěšných prací. A od té doby nabízíme maximálnímu počtu jinak špatně zaměstnatelných lidí práci. Pokud nám stát pomáhá, pracuje jich u nás až 60 ročně. Bylo by dobré, aby podobným způsobem zaměstnávaly nezaměstnané i státní, polostátní i krajské firmy. Povodí Ohře, Správy a údržby silnic, Lesy ČR – všude tam se najde spousta manuální a jednoduché práce. Je to otázka i jisté společenské odpovědnosti.

Druhým důležitým úkolem je dostat děti do školy, poskytnout jim vzdělání, pomoci jim po škole s úkoly, doučováním a výchovou, pokud to rodiče nezvládají. Děláme to ve městě dlouhá léta tak, jak nám to alespoň do nějaké míry systém umožňuje. Soustředí se na to dlouhodobě naše základní škola i příspěvková organizace Kostka, která organizuje doprovodné činnosti.

Od začátku tohoto školního roku jsme však v centru pozornosti, protože problém (který nevím ani jak pojmenovat, jelikož se to v Čechách nějak nenosí…) řešíme tak, aby alespoň do nějaké míry fungovala základní škola.

V první ročníku ZŠ máme tři první třídy. Jedna je s alternativními metodami výuky a dvě „normální“. Na základě výsledků ze zápisu je však v jedné třídě větší procento Romů, ovšem pedagogicky posílená asistenty a speciálním pedagogem. Tak snaha alespoň trochu řešit problém školní úspěšnosti všech žáků, vyvolala u některých rodičů podporovaných místními „aktivisty“ neúměrnou reakci směřující nejen do školy, ale i na média a nejrůznější státní úřady. Výsledek? Prý segregujeme Romy!

Kdyby nám tak někdo poradil, co s tím, když romských dětí přibývá a naopak ostatních dětí je spíše méně? Stále častěji se také stává, že rodiče těch „ostatních“ se rozhodnou dát své děti do jiné školy, v jiném městě. Teoretici státních i nestátních institucí zatím reálný recept nenašli.

Smutný je fakt, že státní úřady a nejrůznější instituce – samozřejmě nezávislé…,

dají zdaleka nejen v tomto případě spíše na romského aktivistu, než na lidi zvolené ve volbách a lidi z praxe. Organizace, kterou „aktivista“ vede, sbírá miliony na dotacích a na varovná upozornění města nikdo nehledí.

A navíc právě ten aktivista má problémy se zákonem a to hned několik. Jednak byl opakovaně chycen, jak řídí auto pod vlivem návykových látek, bez řidičáku, který mu byl odebrán. Jednak čeká na soud v případu distribuce a prodeje drog. A také používá univerzitní diplom a titul, ačkoliv univerzitu nevystudoval. Tací jsou partnerem „státu“. Opakovaně jsme na vše upozorňovali nejrůznější instituce.

Vše musím psát v tajenkách a ne jak by se slušelo.

Vždyť by mě mohl dát ten stíhaný k soudu. A jiní mě napadat z rasizmu.

Mnohé základní školy daný problém teprve čeká, protože v rámci tzv. inkluzivního vzdělávání budou rušeny praktické školy, jak prosadil ministr Chládek v 36. novele školského zákona. Integrace za každou cenu! Učňovské školství už bylo v posledních dvaceti letech zničeno systémem financování a pod heslem, že každý má mít maturitu. Tak teď další reforma pokračuje v základním školství.

Zbyněk Linhart, 2. místostarosta města Krásná Lípa, senátor

V PDF můžete stáhnout zde.