Být přehnaně iniciativní je nebezpečný všude

To přísloví známe všichni: Iniciativní blbec je horší než divize nepřátel.

Dlouho jsem si dělal iluze, neznaje alespoň maličko vnitřnosti centrální politiky, o nejrůznějších tabulkách a žebříčcích v mnoha aktivitách zákonodárců. Kdo nejvíce bojuje za to či ono, třeba proti korupci (dlouho byl v tomto velmi dobrý poslanec David Rath). Kdo předložil nejvíce pozměňovacích návrhů či nových zákonů, kdo nejdéle a nevíce mluvil (mnozí sice hezky mluví, ale v rozporu s tím co říkají, pak často i hlasují). Atp. Teď s čerstvou dvouletou zkušeností vidím zblízka, že je to hodně jinak a že to není zase tak důležité.

Jeden poslanec se chlubil tím, že je v žebříčku předkládaných nových návrhů zákonů nejlepší. Zdálky to vypadá chvályhodně, jako že je pracovitý. Později v praxi jsem zažil jeden z jeho zákonů, co prošel Poslaneckou sněmovnou a přišel do Senátu. Byl to návrh na první pohled líbivý, avšak ve své podstatě zbytečný, neúčinný, předložený pozdě. Posouval jednu velmi „potřebnou“ státní instituci do nějakého jiného režimu – klasicky důležitý problém. Když zákon nakonec prošel, ozvala se po půl roce Evropská komise, že tímto zákonem prosazená změna je v rozporu s principem EU a že to má být jinak.

Překvapený jsem byl, když nakonec stejný poslanec byl ve skupině, která nedlouho poté předložila další novelu stejného zákona. A tak to, co tvrdě prosadil o rok dříve v dané věci, touto novelou vrací zase zpět!

Výborně. Kdyby tedy takovýto aktivista nic nedělal, mohli jsme si odpustit další dvě zbytečné novelizace, zmatky, reorganizace a zaplevelování právního řádu. A takových příkladů, přímo či nepřímo, nakonec zažíváme více. Zbytečná práce, ale navenek se vytváří dojem, že se něco dělá… pro lidi.

Často je to opravdu ode zdi ke zdi. Sem tam. A zase zpět. A s většími komplikacemi. Dělají to někteří přehnaně iniciativní zákonodárci, úředníci, politici… Celá armáda jich je a další přibývají. Stále se spěchá, rychle další a další.

K čemu je taková práce? A k čemu jsou pak sestavovány různá pořadí a hodnotí se dosažené příčky? K ničemu.

Kdyby tací nedělali nic, bude líp. Méně je více. Naše zákonodárství trpí posledních cca 15 let přemírou zákonů, na které navazuje mnoho a mnoho dalších podzákonných norem. Nařízení, vyhlášky, normy, metodiky… hromady dokumentů, ve kterých se všichni ztrácí a podle kterých již ani nejde nic dělat.

Pan poslanec je ale v pohodě. Vždyť vede tabulku v produktivitě!

Váš senátor

Zbyněk Linhart