Armáda úředníků vládne, vláda dělá maskota

V posledních mnoha letech jsme jako voliči podlehli zjednodušení, že všichni politici jsou darebáci a podvodníci. Ne že by k tomu nebyly důvody, když tzv. lídři stran, kteří se později stali předsedy či místopředsedy Vlády, posléze zklamali. Většinou neunesli své ego, nebo se jim splašily hormony atp., takže vše často sklouzlo jen k sebeprezentaci a k mediálnímu zjednodušení. No, bohužel se na to velmi často smrskla naše „politika“. Správu země tak předáváme postupně stále více a nebezpečně nikým nevoleným úředníkům. A oni tomu samozřejmě vydatně pomáhají. A když si ti v Praze nevědí rady, přiběhnou na pomoc kolegové z Bruselu. I když se složení Poslanecké sněmovny i Senátu pomalu, ale jistě proměňuje, stále se většinou zjednodušeně rádi uchýlíme k tomu, že je to banda …. (čtenář si doplní sám). Možná na tom je i něco pravdy, ale na druhou stranu je to 200 poslanců a 81 senátorů, které si tak či tak volíme a vidíme na ně alespoň z části. Vytvořili jsme si však iluzi, že když se svěří výkon moci „nezávislým“ úředníkům, bude to OK. Mnozí tomu podlehli a výsledek je již dnes vidět. Poslanec či senátor toho mnoho nezmůže. Sami členové Vlády se také velmi často nestačí divit, jak to, že to vlastně nefunguje.

Nechali jsme si namluvit, že úředník – odborník je jasně ten správný. Na rozdíl od politika nekrade, je chytrý, vzdělaný, zná a umí… No, mnozí z těch desetitisíců centrálních státních úředníků jsou pěkní lupínci. A v mezičase se na nejpodivnější centrální pražské úřady zašili mnozí šíbři. Bývalí politici a jejich kámoši. Vědí, že je to tak lepší, není na ně vidět, média je neotravují, mají klid na práci. Mají čas, informace, sami si rozhodnou, co poskytnou – pustí těm do Vlády a Parlamentu. A zahlcují informacemi. Velmi často se stalo, že ty původní dobré a zkušené kolegy vyhodili a obsadili jejich místa.

Nepíši zde o těch úřednících, kteří tady v regionu musí vykonávat ve vztahu k lidem každodenní povinnosti, svázáni mnohými nesmyslnými zákony, na které navazuje řada prováděcích předpisů, vyhlášek, norem, výkladů, nařízení, doplněných systematickou formalistickou kontrolou z centra!

Když jsem někdy před dvaceti lety viděl britský seriál „Jistě, pane ministře“, nevěděl jsem, čemu se ostatní smějí. Za pár let už mi bylo jasné. A to byla stará dobrá Anglie před třiceti lety… Dnes už je mi jasno.